Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější
a nic na ní není.
Oči mé mladosti ji věnčí,
má krev tam teče.
Skřivan, jenž se tam z brázdy zdvih a zpívá,
je květen mého srdce.
A večer já jsem to, jenž pokrývám tu zem,
já, píseň cvrčků.
Neplaš milence na mezích, lunu v travách,
křepelku polekanou.
Sladký stín spánku na mě poprchává
z tvých hvězd, z tvých topolů a lip.
Josef Hora (Struny ve větru 1927)